Přesně po sedmi letech od pořízení pařížského zlomku Dalimilovy kroniky pořádá Národní knihovna výstavu tapisérií výtvarnice Věry Mičkové. Ta ve svém díle přenesla iluminace rukopisu do formy tkaných tapisérií.

Tapisérie zachycující scény z raných českých dějin budou pro návštěvníky k vidění od čtvrtka až do 20. května ve Výstavním sále Galerie Klementinum každý den kromě pondělí od 10.30 do 18.00.

Dalimilova kronika je nejstarším dějepisným dílem v českém jazyce z první poloviny 14. století. Národní knihovna se může pyšnit třemi úplnými rukopisy tohoto díla a dvěma zlomky psanými v češtině. Pařížský zlomek je posledním přírůstkem do sbírky Klementina a jde o zlomek přeložený do latiny, který Národní knihovna získala dražbou v pařížské aukční síni.

Dvanáctistránkový rukopis je zhruba desetinou celého textu. Jeho význam však spočívá v tom, že o latinském překladu Dalimilovy kroniky nepanovalo před jeho objevením žádné povědomí a zlomek se tak stal největším objevem od doby Františka Palackého.

Iluminace z pařížského zlomku převedla do formy gobelínu olomoucká výtvarnice Věra Mičková. Autorka repliky proslulé tapisérie z Bayeux se tak zaměřila i na české dějiny. Zlomek zachycuje například příběhy Bořivoje, Svatopluka, Drahomíry, sv. Ludmily, sv. Václava či Oldřicha a Boženy.

Rukopis vznikl v Itálii, což dokládá použitý typ písma a iluminace hlásící se k jedné z dílen v Bologni, Padově či Benátkách.

"Velice mě zaujalo, že jde vlastně o české dějiny italskýma očima. Iluminace vytvářeli toskánští mniši a do našich příběhů tak vložili svou krajinu, architekturu, faunu i floru. Mniši měli navíc tendenci z jejich pohledu zřejmě nudná pozadí krášlit ornamentálními tapetami, nad jejichž vyšíváním zlatou nití jsem se řádně zapotila," řekla autorka tapisérií Věra Mičková.

Důležitá a často nesnadná byla také správná interpretace obrazů. Mičková, která vycházela z materiálů poskytnutých Národní knihovnou, proto dílo konzultovala i se Zdeňkem Uhlířem z oddělení rukopisů a starých tisků.